Když kdejaká husa svlékne svůj outfit, nastanou pořádný dračky.
Pokud jsem vám trochu zamotala hlavu, uvedu to na pravou míru. Vše, co jsem uvedla v perexu platí, ještě dodám, že v této situaci může lítat i peří! A to doslova. No řekněte, milé mladé hospodyňky, která z vás tuto situaci zná. Jednoduše si zajdete do marketu, vezmete z chladícího boxu husu (pokud nejste vegetariánka) a šup s ní na pekáč. Ale co tomu předcházelo, to už ví málokterá. Že toto stvoření taky nosilo svůj outfit, o který přišlo za zrovna né příjemných okolností, až bylo celé oškubané, že si ho žádný pánský protějšek nevšimnul. Ale ono záhy přišlo i na ně, nebojte. A pak taky nastala doba, kdy si obojí pohlaví vytrpělo svoje při dokrmování. Ale už pryč s outfitem, ponechme si ten hezky český šat, v tomto případě peří.
Moc dobře si pamatuju dobu, kdy jsme doma chovali kromě jiného zvířectva i husy. Krásné, bělostné, jen houser byl tmavší. Ráda jsem se na ně dívala, i když jsem se trochu bála. Jejich syčení, když se za mnou rozběhly, jsem moc ráda neměla. O to víc jsem je litovala, když je maminka podškubávala. Musela se vybrat správná doba, kdy bylo peří v té fázi, aby šlo volně trhat a netvořila se tam krev. A taky muselo být krásně čisté. A pak jsem taky trpěla spolu s husičkami, když nastala doba dokrmování. Doma to sice vonělo při sušení kukuřičných šlejšek, ale způsob, jak pak byly cpány do husího volete, se mi vůbec nelíbil. Ale to všechno se pak pozapomnělo při hodování této pečínky.
A pak, když nastala zima, za okny nevlídno, jako je právě teď, nastala doba draní peří. Dračky, škubačky, jak kdo chce. Tato navenek titěrná práce, však byla nezbytnou součástí zimních večerů. Sešlo se při ní mnohdy celé okolí, včetně dětí. A zažívaly se při tom věci nevídané. I u nás doma, ve velké kuchyni, jsme pár let zasedali k velkému stolu. My, děti, jsme se nemohly dočkat, až se sousedky sejdou, vždycky jsme seděly tiše, jako pěny. Bábinky si upravily své šátky, aby peří zabránily vniknutí do vlasů. A pak jedna po druhé spustila své novinky ze všech koutů městečka. Druhá a třetí ji doplnila. Někdy ztišily svůj hlas, ale my měly dost dobře vyvinutý sluch, na nás si nepřišly. Ale kdepak drby, to nám za chvíli vyšumělo z hlavy. To když nastoupila maminka se svým vyprávěním, trošku tajemným, trošku strašidelným. I když se nám prdýlka třásla strachy, vždycky to maminka jistila svou přítomností. To byla jistota. Moc krásné vzpomínky. Zvlášť, když byl poslední den, tzv. doděrná-doděrky. To nastaly hotové hody. Pohoštění pro všechny a slib na příští dračky.
Mnoho let jsem o draní peří nezavadila, až letos. Kamarádka Maruška snesla své zásoby z půdy a já si zase oživila vše, jako za mlada. Opatrně dýchat, neškytat, aby se peří nerozlétlo do všech stran. Sice už to na židli není, jak bejvávalo, už se vrtím a kroutím na všechny strany, ale vydržím! Vydržíme všechny tři. Nechybí zde humor, i pospolitost. Maruško, moc díky za tu nostalgii.
Za oknem nevlídno, to je ten pravý čas na draní peří
Jako tři sudičky
A ať to z hrnce a hlavně z pytle ubývá
I tmavé husičky se našly
Peříčko po peříčku a trpělivost především
A zde už je krásné hebké peříčko, na kterém se budou zdát ty nejkrásnější sny.
Mašlovačka, nebo-li peroutka jako bonus
Kávička vždycky povzbudí
Něco na doplnění tekutin
I masopustní koblížky nesmí chybět
A malá baička blogerka vezme počítač a všechno sepíše
(fota: já)
Jitka Štanclová
Babičko, pojďte na kostiblanky!
...“Sraz u nás ve tři hodiny před domem“, pokračovala moje snacha ve zvaní. Na co, to jsem neměla vůbec tušení.
Jitka Štanclová
Mami, jak jsi to dokázala?
To mi vždycky vrtá v hlavě, kdykoliv si na tebe vzpomenu. Zvlášť dnes, kdy se slaví Mezinárodní den matek.
Jitka Štanclová
Poštovní schránka na rohu ulice...
Tak tuhle báseň, kterou se mnozí z nás učili, jako já, zná snad každý. Zrovna tak má každý z nás poštovní schránku, jako já. Sice nekvete modře, ale vážit by si jí mohli aspoň pošťáci.
Jitka Štanclová
Kam se hrabe thermolka, když ti bliká kontrolka!
„Babičko, půjdeš se mnou k tomu zápisu?“ škemral můj vnuk Honzík, když se blížilo ono datum zápisu do prvních tříd.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Gaza jako Vietnam? Demokratům při sjezdu hrozí opakování nepokojů z roku 1968
Studentské protesty proti americké podpoře Izraele rozvířily v USA debaty o tom, jak by mohlo...
Slabý Putin chce mou smrt. Pobočník Navalného po útocích kladivem promluvil
Leonid Volkov, který býval pravou rukou ruského opozičního politika Alexeje Navalného, řekl britské...
- Počet článků 659
- Celková karma 27,26
- Průměrná čtenost 884x