S mou figurou číšnici neudělám
Dnes je to přesně měsíc, když jsme s mou dlouholetou kamarádkou usedly pod břízkami a zavzpomínaly. "Holka, už je tomu čtyřicet let, co jsme se sem nastěhovaly, toto letí", a při tom plkání jsme si plánovaly, jakou oslavu k tomu výročí za týden uděláme. Jasně, že oheň, opíkání, srandy kopec, inu jako zamlada. Ale už se stmívalo a byla dost zima, tak jsme se rozhodly jít na kutě. "Chceš pomoct s tím vším?" zeptala se Ivča. "Kdepak, já to zvládnu, jako vždycky", zamachrovala jsem a přitom strčila pod jednu paži deku, pod druhou paži použité obaly (hlavně vytříděné) a do rukou tác s nádobím. Každá míříme do jiného vchodu, já se ještě ohlédla a hlasitě kamarádku informovala, jakto, že se světlo bodovka nerozsvítilo, když v tom cítím nějaký zádrhel. Byly to vteřiny, kdy jsem jak blbka chránila prokletý tác, který vzápětí stejně letěl stejným směrem jako já a to k zemi.
Levé koleno to jistilo, vzápětí druhé a pravá ruka. Hlavně né na hlavu! Ale stejně jsem cítila, jak moje hora masa a hlavně sádla nepěkně pohnula s mým tělem a že to žebírka odnesou. Vzduchem se zároveň nesl i nepěkný výkřik do tmy. Ten zachytila (už ve dveřích) má sousedka a běžela ke mě. Její první slova zněla.
"Jejda, copak se ti stalo. A hrníčku upadlo ouško". "Ser na ucho, ale co moje žebra???", vztekle jsem odpověděla a už jsem se sbírala ze země, z dlaně vyškrabala zadřené kamínky a belhala se domů s tím, že si sama poradím. Ale nastaly krušné dny. Kdo nezažil bolest žeber, i když ne zlomených, nepochopí. Jen ulehnutí do lůžka je problém a vstát z něj, ještě větší. V ložnici místo vzrušených erotických vzdechů se po celý čas ozývaly výkřiky naprosto jiných, zato velkých rozměrů, které aspoň ulevily. A jak! Navíc, když jste momentálně sami v bytě, musíte si prostě poradit. Sakra dobře si rozmyslet, kolikrát vstanete. Pak usoudíte, že nejlépe udělat hodně věcí naráz. Takže: Jídlo k posteli, zároveň i pití. Kolem sebe pěkně po ruce všechny ovladače co vlastníte, protože každý centimetr rozhoduje. Pak léky, masti...
Opatrně, nejlépe pomocí francouzské hole se postavit, podotýkám že s nádechem, vše připravit k lůžku a rovněž s nádechem ulehnout tak, jak to tělo dovolí. A taky se může stát, že sotva se jakžtakž uvelebíte, přijde na vás velké nutkání na vécko. Tak to už je potom doslova horor! Co vám mám povídat. Musela jsem v té době zrušit zájezd a zanedlouho mě navíc čekalo setkání blogerů v mém rodném městě, které jsem sama vymyslela. S hrůzou jsem psala kolegovi Jaromírovi, že se modlím, abych byla vůbec schopná.
"Tak se modli, máš na to týden!" odpověděl mi Jaromír a já tedy na ten sobotní sraz jela. Všemi mastmi mazaná, dalo by se říct, trochu shrbená, ale vše dopadlo dobře. A do jakých sítí jsem se lapila, jak píšu v úvodu? Přímo do kari sítí, které ležely před domem. Naštěstí jsem do nich nespadla, jen se o ně zachytila. To už by byl jiný příběh. Ale jedno je jistý. S mou figurou a šikovností jsem nikdy nedonesla bez úhony ani kafe, takže číšnice by ze mě rozhodně nebyla. Takže poučení? Když neumíš chodit, můžeš se i zranit!
Tak to byli mí skvělí pomocníci. Drbátko na záda nejen že posloužilo k přiblížení různých předmětů, ale i jako nástroj k namazání zad. A hůl zcela nepostradatelná!
Krásné a pohodové léto přeji
(fota: já)
Jitka Štanclová
Kam se hrabe thermolka, když ti bliká kontrolka!
„Babičko, půjdeš se mnou k tomu zápisu?“ škemral můj vnuk Honzík, když se blížilo ono datum zápisu do prvních tříd.
Jitka Štanclová
Babičko, já do té školy nepůjdu!
Prohlásil můj vnuk Honzík poté, co jsem mu připomněla, že brzy nastane den, kdy půjde k zápisu do první třídy. "Vždyť já nic neumím!"
Jitka Štanclová
Smích jak rozsypané korálky
Co je štěstí? Já vím, že leckdo si vzpomene na známý úryvek z filmu, že "muška jenom zlatá!" Ale každý to má jinak a po svém. Každopádně jedno je jisté, že zítra 20.3. se slaví Světový den štěstí.
Jitka Štanclová
Paměť já mám jako slon, paní doktorko!
"Paní Štanclová, výsledky preventivky jsou dobrý, sestřička vám ještě udělá malý testík, jak jste na tom s pamětí", ukončila prohlídku moje milá ošetřující.
Jitka Štanclová
Pračka jako Titanik
Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
Tlaková níže přinese mírné ochlazení. O víkendu bude oblačno, přijdou i bouřky
Přímý přenos Silný vítr a nebezpečí vzniku požáru na vybraných místech v Česku hrozí ještě ve čtvrtek, výstrahy...
Prodej pozemku k bydlení, 1218 m2, Petrovice
Petrovice, okres Ústí nad Labem
2 651 250 Kč
- Počet článků 656
- Celková karma 27,12
- Průměrná čtenost 888x