Děkuji, Jitko, za připomenutí. Jako správné venkovské děti jsme byly v kravíně každou chvilku, pracovaly tam naše maminky, s kamarádkou jsme dokonce jednu kravičku pásly na louce. Telátka jsme napájely z plechových nádob s obrovským gumovým dudlíkem. Dnes by tam děti asi nikdo nepustil. A že smrad? Mně zástěra mojí maminky vždycky náramně voněla. Ale práce to byla těžká, ta láska ke zvířatům tam musí být, když tam paní tak dlouho vydržela.

Jano, přesně tak si pamatuju dobu, kdy jsem dotyčnou neteř hlídávala, nejen ji a pospolu jsme pásly krávy. U toho ohýnek, romantika. Opravdu těžká dřina a nedoceněná.

Jitko, děkuji

Já děkuji tobě za přečtení