No já jela jednou s nohou v sádře. Plný autobus, tak jsem se zeptala nejbližšího chlapce, tak patnáctiletého, jestli mě pustí sednout. Odpověď - NE! Nikdo mě nepustil, stála jsem celou cestu...

I to se stává. Já s břichem téměř na porod, plný autobus studentů, jen já stála. Ale jen jeden z nich mě pustil sednout. Jezdila jsem tehdy do práce a už předem se bála odjezdu. Záleží i na řidičovi, jeden zařval na celý autobus a místa pak bylo habaděj díky za návštěvu

Některý maminy si to ale dost často dělají horší, když na pomoc dávají k dispozici jen čelo kočárku, což jednak vyžaduje ohebnější záda /sám naštěstí ještě problémy nemám/ a taky problémy náhodných pomahačů s tím, za co to tam dole vlastně chytnout /to mi už dělá problémy často, neb se často jedná o pružící hrazdičku co se dost houpe/ Kdežto strana s rukojetí říditek je mnohem méně náročnější, neb se dá uchopit pohodlně ve stoje. I když je to asi jen reflexem, že mámy chtějí mít bejby pořád pod dohledem, a taky mají často v síťce kabelku a tak,

Ty "naše" kočárky byly sice jednodušší, ale určitě praktičtější. Díky za příspěvek

je mi to nekdy az trapny, ale na ortopedii mi zakazali zvedat tezsi veci nez 5kg kvuli posunutym obratlum, uz jsem taky kvuli toho lezel nekolikrat v nemocnici, kdyz jsem to pravidlo porusil nebo se blbe sehnul ci otocil. ale normalne to videt neni, takze jsem holt povazovan za nezdvoraka ci lhare, kdyz jsem se to jednou pokusil vysvetlit. pry me ty tri schody nezabiji. to je sice pravda, ale tyden v nemocnici me stoji dost penez a kaudalni tlakova blokada taky neni prave prijemna zalezitost.

Kryštofe, tak to je zcela jiná situace a je pak naprosto jedno, co si kdo myslí, mějte se fajn a užívejte klidných dnů, hlavně pohodu, nemáte důvod nikomu nic vysvětlovat

Jitko, taky jsem se něco natahala s kočárkem. A taky jsem vždycky ráda pomohla, když jsem si vzpomněla na doby, kdy jsem musela prosit o pomoc. Jednou v Jindřišské mi dokonce upadlo u kočárku kolečko a nebyla tam refýž! Rovnou se vystupovalo na silnici. To bylo skoro o život!

Zuzko, kolečko byl i náš stálý problém, vždycky jsem ho zlostí zakopla, chvíli byl klídek a pak zase utíkalo, kam chtělo! jé, to jsou vzpomínky, snad už nikdy více!

Ty nízkopodlažáky to vyřešily, ale přesto je někdy pomoc potřebná. Já myslím, že pomocníci jsou, jen je potřeba se ozvat. Dost často vidím silnější omladinu pomáhat. Ovšem je potřeba si hlídat, aby si to řidič nevyložil tak, že pomocník taky vystupuje. Tudíž je třeba nechat svůj zadek mezi dveřmi a zase nacouvat do busu.

Marie, zkrátka takový malý aerobic, zdravím a díky za návštěvu

také mě štve když vidím jak někdy chlap dělá že nevidí než by pomohl.ale najdou se i gentelmani-naštěstí

Libuš, najdou, to se ví

Jitko, ty bydlíš v Praze? Já myslela, že na Moravě...a tam jsou v mé mysli lidi lepší. Ach jo, ta výchova...

Maruš, v tomhle nevidím rozdíl, ať je jakákoliv národnost, vždycky za ní vězí člověk a pak je to jen na něm.

Já už jsem nejel MHD 20 let, tak to, co se tam děje, je pro mne velká neznámá.

Pavle, někdy si udělej ten čas, třeba budeš zírat!

Vidíš, Jitko, já se mylně domníval, že něco takového je samozřejmostí a ani se o to nemusí prosit. Denně jezdím MHD a přesto mám takové "mezery ve vzdělání"

Honzo, zkus se rozhlédnout, třeba hned v pondělí

Vždycky jsem na zastávce vyhlížela nějakou oběť, která by mi mohla pomoci s kočárkem a honem zamanévroval k ní. Jenže pak tramvaj či autobus zastavil jinde a ... byla jsem nahraná.

Přesně tak, jak píšeš...nějakou oběť