Skvělé pokračování, Jitko

Honzo, díky

Jituš, některé fotky mi připomínají mojí rodnou chalupu, ten kredenc má sestra dodnes. Nebo ten sklépek, co? Dolů u Radějů.

Danko, přesně na ten sklépek jsem si vzpomněla!

Pro pána! Ten strojek s kolem a kladívkem je forichtung pro naklepávání kos. V Semilech je zase muzeum pilnikářství. Od té doby si umím vyrobit pilník doma. Naši předkové byli nesmírně pracovití a měli tzv. pod čepicí. Nikdy nespěchali a při práci si zpívali. Kdyby ale mohli vidět dnešní dobu , hodili by si mašli na nejbližším stromě.

Přesně, trávila jsem dětství, s babičkou-stařenkou, hned z rána si pobrukovala písničky. Nikdy na nás nekřičela a vždycky na nás vnoučata měla čas. Život měla těžký a přesto byla nesmírně laskavá.

To s tím kolem a jakýmsi kladívkem by mohlo být nějaký ševcovský náčiní a to dřevěný montrum s válečky bych tipla na mandl. Případně něco úplně jinýho (?) Krásný výlet do minulosti!

Pavlo, na mandl jsem si taky myslela, ale nebyl čas to zkoumat podrobněji

Fajnová vzpomínka na stará lidová řemesla. Život byl, je a vždy bude velmi tvrdý, není nikam úniku.

Moc děkuji a přeji hezký den

Paní Jitko, díky za pěkný fotoblog. Troška nostalgie pro mě - sice ranné mládí jsem trávil ve městě v Čechách, ale pak sem vyrůstal na vesnici na Slovácku. Od nás to na Slovensko bylo coby kamenem dohodil, do Rakouska bylo potřeba hodit kamenem dvakrát a tak místní mluva byla smíšenicí češtiny, slovenštiny a "rakouské" němčiny.

Při pohledy na ty kachlová kamna sem si vzpomenul na náš "šporhelt" ten byl zrovna takový, jenom kachle byly bílé. U té mlátičky sem jako kluk asistoval při mlácení někdy začátkem padesátých let, strašný rachot, všude plno prachu. Obilí bylo hodně smíchané s plevami, tak se po vymlácení muselo "fukarovat" - fukar byl stroj na oddělení zrn od plev, to už takový rachot jako při mlácení nebyl a taky prachu už při tom bylo málo. Po vymlácení matka spolu se "stařenkú" (babičkou) nakrájela chleba, pak slanina , nakrájená cibule a česnekové topinky, na stole pár flašek vína ze sklepa a tak se všichni, jak členové rodiny, tak lidi, co pomáhali, u stolu sešli a slavili úspěšné vymlácení. Později se na šporheltu ve velkých hrncích ohřála voda, aby se členové rodiny mohli vykoupat. I když od té doby jako voda uteklo víc než šedesát let, po prohlédnutí Vašeho fotoblogu se mi to vybavilo, jako by to bylo včera.

Dane, ráda jsem vyvolala těmito dvěma fotoblogy vzpomínky. To samé jsem totiž zažívala při návštěvě tohoto malebného kraje a vše se mi vybavovalo, jako před léty. Oba rodiče pocházeli z Valašska (kam dodnes ráda zajedu). Výrazy, které v příspěvku používáte, mi tedy nejsou vůbec cizí, ba naopak. S rodinou (šest sourozenců) je používáme dodnes, už i naše mladší generace ví, o čem je řeč." šporhelt, trajfus, kosn, psícha, cukrhábl" atd...už patří k naší rodiněMoc Vám děkuji za nahlédnutí

Smtžov, dobrý, včelín skvělý...byl jsem tam nedávno

Vyhlížela jsem tě na jarmarku, jestli nečíháš s foťákem