Krásná připomínka mládí,díky Jitko. Jezdili jsme s bráchou tajně na smeťák pro poklady, schovávali jsme je cestou domů pod kočárek a pod peřinku k panence. A když na to naši přišli, jeli jsme s tím potupně zpátky.

Ivko, vidíš, že stejný scénář. Ale mamka zas nebyla tak hrr a přemýšlela. Dodnes to vidím i s těmi skleněnkami.

Jituš a co taková stará stodola. Tam musí být věci. My jsme si ze ségrou hrály ve staré mlatičce na obili. A v obrovské stodole tam bylo věci.

No ani nemluv! O tom se mi často zdá

Krom asi dvou plyšáků "zachráněných" od popelnic, žádný "sběr pokladů" si nevybavuju. Mámy a babička za mého raného dětství sbíraly v lese věci zanechané vojáčky po cvičeních. Zavařovačky, a tak. Pak už zůstával jen bordel, a nakonec vojáci přestali jezdit a v lese byl jen bordel po lidských čuňátkách. Zato sběr bylinek, které jsem napěchovala do kastrůlku a zavřela, to jo. Hádej co, zplesnivělo to.

Klárko, vesnice a malá města skýtala poklad nad poklady, to mi věř!

já také hromadila velké poklady ikdyž máma říkala že jsem hrozná kramářka

no a ta krvežížnivá sousedka-kdoví proč tak milovala detektivky

Kramařili jsme moc rádi a je nač vzpomínat. Sousedka je úžasná ženská, má ráda spíš české detektivky a pro humor oba nikdy nešli daleko

A což teprv venkovská smetiště, Jitko. Jedno takové jsme měli ve Skalici kousek od domu, to bylo panečku pokladů. Ale naši o tom nevěděli, samozřejmě

Honzo, každá taková zákoutí mě lákají a vím, že se tam najde věciček!