Zrovna dnes jsem na tebe myslela, že píšeš nějak méně :) pěkný víkendjá zpívat vůbec neumím

Alžběto, píšu méně, tak jak to bývá u PRDUCHŮ běžnéJeště do konce března. Ale myslím si, že psát méně není vůbec na škodu

Já jsem chodila do lidušky dva roky na klavír a zoufale mi to nešlo, takže moje hudební "kariéra" skončila. Pak už jsem se k ničemu nedokopala ani ke kytaře, což mě mrzí, protože u táboráku jsem zpívala opravdu ráda. Teď už si tiše zanotuju leda tak při mytí nádobí.

Pavlo a proč tiše? Jenom pěkně nahlas!Pěkný víkend přeju

Jiti, muzikantské lidušky jsou ty holky, co na koncertech lezou sexy muzikantům do šaten a.... no, nepouštěj se do toho.

A zpívat si mžeme...klidně v koupelně a na zahrádce a bez not a bez sluchu a bez hlasu...

Nebo v davu...dělám to tak často :-))

Jano, tak to slyším prvně, zas jsem o mnoho chytřejšíAle je fajn, že aspoň s tím zpíváním to máme stejné

Jitko, super! Ale nic se neboj, já zpívám furt a odjakživa a ve smíšeném sboru a přesto noty neumím. I když podle nich zpívám, neumím je pojmenovat.

Takže se ztrácíš v davu, jo? Tak noty přenecháme těm, kteří si s nimi notují.Pěkný den přeji

já poznám 2 noty. Cé a Gé. Víc jich neznám, protože diktáty z not za mne vždycky psal spolužák Tonda. Já za něj zase matiku

Tomu se říká spolupráce :-)))

Do zušky jsem chodila jen na výtvarku, ale musela jsem doma hrát na piáno. A já chtěla na kytaru. Tak neumím nic, ale zatančit bych v lepších dnech ještě zvládla.

No vida, až se sejdeme, tak tě vyzkouším z obojího

Jitko, tedy nevím jak to děláš, ale před chvíli jsem vzpomínala na dobu kdy jsem prozpívala doma celé dny a chtěla umět hrát na klavír. Na to ovšem nebyly peníze, pan učitel z Lidušky doporučil rodičům, aby mě dali na housle, to ovšem také neprošlo, kdo by to cvičení celý den poslouchal a co by řekli sousedé. Nakonec jsem skončila ve sboru, ale osud si to představoval jinak. Hlasivky se poroučely a tak mi nakonec zbyla naštěstí alespoň ta láska k hudbě, kterou mi nikdo vzít nemohl. Otevřu počítač a hle! Ty si tady píšeš moc hezký článek o nenaplněných hudebních tužbách. Tak tohle je něco mezi nebem a zemí.

To je prostě telepatie jako vyšitápěkný den přeji a pozdravy ku Praze posílám!

Jitko, zpívání je radost. Pan doktor na ORL mě nepotěšil, nezvládnu ani "do re mi fa so la sidol". Když mě nikdo neslyší, tak si zapěju. Vnučkám můj zpěv nevadí a milují "Kač, kač...kačena", nebo "Nechoď, Janku, pres polanku", "Vysoký jalovec"......Vzala jsem je na cimbálku, snad si oblíbí lidové písničky. Tak pějme písně dokola.

↑ Do-le-jsem-fa-so-val-si-dol.

↓ Si-dol-jsem-fa-so-val-do-le.

Dík za milé povídání.

Hálkovu povídku jsem sice nečetl, ale tolik vím, že „muzikantskou“ byla Liduška nikoli proto, že by sama provozovala hudbu:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Muzikantská_Liduška

Děkuji za ozvání. Já samozřejmě vím, kdo byla Muzikantská Liduška, ovšem nepíši o ní, ale o "lidušce škole" jako takovéPřeji pěkný den.

Jééé, taky jsem chtěla umět hrát na klavír, jenže se nám nevešel do bytu. Tak jsem aspoň chodila zbožně poslouchat ty kamarádky, které hrát uměly, a byla vděčná za každou možnost trochu to zkusit taky. V notách se prakticky nevyznám, "poznávám" je jen jaksi orientačně, takže jsem vždycky brnkala podle sluchu. Ale nakonec jsem na půdě našla kytaru. Skvělý vynález.

No, klavír by se Vám špatně nosil po horách. Váš foťák byla výborná volba.