Jitko,krásně napsané . U nás frčela krupicová kaše zakápnutá máslem, postrouhaná čokoládou a vylepšená krupicovým cekrem, žádná moučka a nebo pak s grankem

A věříš že si taky dávám krystal? A někdy i kousky čokolády- hořké, o tom se nám tehdy jen zdálo

Jitko, Tvoji maminku jsem neznala, ale dojala mě až k slzám. Sbíraly jste klásky.

"Kdepak jsi, loudalko (usmívá se maminka a podává mně konvičku s malinovou šťávou). Teď nám to ve dvou půjde jedna radost. Pohladí mě po hlavě a já blahem jihnu."

Naše mamka nás měla moc ráda, doslova dřela, abysme se měli dobře, rozkrájela by se, jen neuměla pohladit, pomazlit se. Tvoje maminka to uměla, to bylo štěstí.

Ty si to všechno pamatuješ? Tak to jsi mě zase dojala Ty, moc díky, to je nad všechny karmy světa, takhle potěšit

Jitko, krásně napsaný, i krásně projevené vzpomínání.

Moc díky, Pavle

Krásne napsane. A ja jsem dnes mohla dceři poprvé popřát k maminkam.:-))) To bylo zvláštní a take krásné.:-)

Přímo úžasné

hezky si to napsala...na prsty

Díky, díky

Jitko, to je nejhezčí článek, který jsem na téma "svátek matek" četla. Vzít to po linii krupicové kaše byl skvělý nápad!

Zdeni, díky

Na krupičce bylo nejzajímavější to, že ve školce bývala na svačinu a na všech úrovních školy na oběd. Na kolejích jsme si pak spočítaly, že za cenu té z menzy si uvaříme čtyři porce samy. A pak jsem musela pořád vařit, že ji mám tak akorát hustou a nemám v ní pucky...

Pucky, tak to je krásný výraz, u nás používaný jako cucky, klvany, glvany, to víš, Morava

Napsala jsi to, Jíťo, moc krásně. Ale i když moje máma uměla krupicovou kaši vynikající, přednost měly u mě brambory s tvarohem.

Ale hlavně, že to bylo od mámy!:-))

Díky za vzpomínkový blog!

Tak později jsem vyhledávala taky už něco jiného, ovšem ten počátek, byla právě krupička

Občas říkám, že jsem neměla jenom jednu maminku, ale tři. Jituško však ty víš. Krupičku můžu i teď a mám velmi ráda jáhlovou kaši. Hlavně si na ni můžu dát spoustu másla. A skořici tu mám raději než kakao. Krásná vzpomínka a já jsem ráda, že tu svojí maminku ještě mám.

Já vím.

Měla jsem ráda i z jahel - o ty jsem se dělila s kuřaty. Na másle maminka nešetřila. Umělé tuky se v době mého dětství už nekupovaly a ještě nekupovaly, takže doma bylo jen máslo. Čerstvé máslo, ne jako to dnešní s několikaměsíční zárukou nebo z mrazáku (protože je šíleně drahé, tak si ho každý nakoupí v akci do zásoby). Máslo a kakao s cukrem na povrchu kaše, to byla opravdická pohádka. Nechápu, když se o ni někdo připraví tím, že vše promíchá v jednolitou hmotu.

Díky za vzpomínku, i díky Vám i díky dešti také dnes vzpomínám a vzpomínám...

Zásadně nemíchata moc děkuji za zastavení