Jitko, upřímnou soustrast! Nás pět jsme zatím kompletní, nepraktické je pro mě, že jsem nejstarší. Dobře napsáno, děvče

Jitko, napsáno moc pěkně a spíš ve veselém duchu, i když je vás bohužel méně...

Manžel je z deseti dětí, tak přesně rozumím třeba tomu, jak vecpat všechny sourozence do těsné kolonky:-)

Jitko, upřímnou soustrast...

Babičko blogerko, drž se.

Milá Jitko, Ty víš, že v tyto dny na vás všechny moc myslím. Vím, jak těžké je hledat v tak bolestné situaci správná slova rozloučení. Ale Tobě se to právě povedlo. Napsala jsi to opravdu krásně a od srdce.

Upřímnou soustrast, Jitu, sestřičce klidné spočinutí a také věřím, že díky našemu vzpomínání naši zemřelí blízcí žijí s námi, v nás. Když zemřela maminčina sestra, teta Helenka, dekorovali jsme všichni, uslzení, hrob naší rodiny. Bráška najednou povídá: "už nebulte a představte si, jak se teď teta sešla s babičkou, mají si co říci, děda má díru do hlavy a andělíčci se mohou strhnout, jak vynáší plné popelníky. Drž se, Jituško.

Krásné rozloučení.

Upřímnou soustrast Jitko

Upřímnou soustrast

Koho máš v srdci, neumírá.