Ahoj Jitko, bez hudby to nejde

Moc hezké.

Můj zpěv je spíš mručení, ale procítěné. Houslový klíč jsem namalovala, ale nejsem si jistá, jestli to není paragraf. A co dodat k houpačkám? Z jedné jsem doskočila nejdál z celé naší party. Byl to rekord, ale doskočila jsem na prkénko se stovkovým hřebíkem. Maminka mně hřebík vytáhla, prkénko hodila do uhláku, nohu vydezinfikovala v lavoru vody s alpou a jelo se dál. Naštěstí máme na co vzpomínat a to i díky vnoučatům. Zdravím

To máš teda vzpomínky, kam se já hrabu! ale přece taky něco tragickýho, soutěžili jsme skákáním po králičárnách a já spadla na záda, vyrazila si dech! Dodnes cítím tu bezmoc a vidím to úplně živě. Alpa, to byl a je dodnes můj všelék. Věro, moc děkuju

Jitko, také jsem dětem přezpívala kdeco. Já jsem v dětství poslouchala v rádiu "Zpívají Plzenaci" a zpívala každou písničku s radostí. Maminka zavírala okno, abych nerušila sousedy, ale nakonec s tím přestala, paní sousedka si můj zpěv vyžadovala pak na ulici.😃

Soňo, i ty Plzeňáky jsme poslouchali, vše se líbilo.

Super povídání! U nás to bylo v bleděmodrém. Na harmoniku, foukací, hrál ale otecko. Maminka si mě posadila na klín a zpívala mi hrozně smutnou Osiřelo dítě (o půldruhém létě...). Ale raději jsme měla, jako Ty, Jitko, když si zpívala zvesela v kuchyni u práce. Jak krásný je domov, když je veselý.

Jarmilo, Osiřelo dítě jsem raději ani nezmiňovala, to bulím i teď. Ale toto vše patřilo k těm našim sezením při neděli. Moc ráda na to vzpomínám i se segrama Díky za čtení

Jé, Jitko, viď, že nám na příštím srazu zazpíváš

Pokud dáš harmoniku, tak beze všeho

Veď sa hovorí, čo Čech to muzikant

Janka, máš pravdu a držme se toho

Já úplně zapomněla, že babička hrála na harmoniku. A také strýc Ludva, že. Škoda, že já nezdědila hudební, ani malířský talent. Ale to nevadí jsem vaše. Houpačka by TOP řetěz dlouhý létali jsme až k nebi.

Taky si ji pamatuješ, že? Kolikrát si vzpomenu, potom už mi na ni bývalo šoufl, zvlášť když jsem začala zpívat "Olivo, olivo..."

Ivko, díky za čtení