Jitko, cvrnkání kuliček do důlků, to je návrat do dětství.

Davide, ráda se vracím

Bez cvrnkacích kuliček se v dětství nedalo fungovat. V Saxaně na to přišla i Růžičková. Její dotaz v blázinci - "Máš důlek"? Duhová kulička pak byla naprosto magická, Ferari .. !

Příčina sporu Honzíka, s vesnickým Ferdou. B. Říha dobře popsal rozvážně vystupujícího pionýra Viktora! Spor chlapců rozsoudil a H. Zmatlíková to zakreslila ...

Hráli všichni. Nepochybně i K. Čapek a dokonce stíhaný lotr Kugler! Pak tedy Povídky z jedné kapsy a "Poslední soud". Malý Ferdinand navštívil krám u Vlčků. Bylo mu 6 let, koupil u skleněnou duhovou kuličku. Hned první den ji ztratil ... !

"Pamatuješ se, jaks tehdy brečel vztekem a lítostí?“ Kam se to tenkrát zakutálela?“ ptal se Kugler dychtivě. "Ale do odtoku pod okapem. Vždyť, člověče, tam leží doposud, a je už tomu třicet let. Zrovna teď na zemi prší a skleněná kulička se otřásá v chladné, zurčící vodě.“...

Dovětek - bádal jsem nad tím Čapkovým "Jaks"? Uváděno jako apostrof. Používáno zřídla. První vydání 1929,zfilmováno. Karel obrat použil ...

Miroslave, moc tě zdravím a děkuji za krásný příspěvek

Jitko, já jsem tvůj blog četla s nadšením. Já jsem kuličky nezažila. U nás jsme hráli hlavně míčové hry, tedy nejvíc vybíjenou, skákali jsme panáka a hodně jsme hráli na schovávanou, protože blízko byla stará pískovna, byla zarostlá křovím a lebedou, no parádní místo pro úkryty. Věřím, že tvoje vnoučátka si kuličkovanou užijí taky.

Panák, nekonečné míčové hry a ještě švihadla! Těch jsme si taky užívali.

Inu ano. A ,,duhovou kuličku" zpíval Radek Tomášek

Ano, jednu Duhovou kuličku zpíval Radek Tomášek, ale ta má zmíněná v názvu je jiná a daleko starší. Na původní zpěvačku si nemůžu vzpomenout, až později ji nazpívala Dáda Patrasová

Ta vůně vzpomínek je tak krásná a nikdy se neomrzí....

Jituško, děkuji, dětství tak kouzelný čas

Moc díky, přeji fajn neděli

Ja si pamätám tie céčka a hrali sme gumu, myslím skákanie cez gumu urobenú z tej na šitie. Áno, pekné spomienky.

Vidíš, guma, fajn připomínka

Pěkné vzpomínky.

Kuličky jsem hrát nemohla, ale ve škole jsme si vyměňovali kde co, tak jsem se i já stala majitelkou duhové kuličky.

Byla jsi prostě ta nejbohatší

Jitko, těch pár dní mezi námi se nezapřou, měl jsem to úplně stejně včetně těch kuličkových soubojů. Hráli jsme obyč. hru kdo cvrnknul poslední do ďůlku, bral všechno, kdosíky, každý bral to, co cvrnknul dovnitř nebo bónu, to se sráželi Pepíci, postavení na okraj ďůlku

Honzo, já si tě u toho načisto představila! I sebe vidím

Přesně! Duhová kulička, to bylo něco. Myslím, že mi ji daroval bratranec. A štěstíčka, prstýnky, stále v paměti, Jitko.

Evo, ráda jsem připomněla nejen prázdniny, ale i mládí