Někde máme doma pytlík kuliček ještě po mně. Obsahuje všehochuť - skleněnky, cíněnky i hliněnky - prostě tak, jak zůstal kdysi po mé poslední hře. Jo a kuličky se buď cvrnkali, nebo šoupali ukazováčkem, čemuž se u nás říkalo tak, že pokud bych to tu napsala, asi by mne smázli. My to tehdy ovšem jako vulgarismus rozhodně nevnímali - přes celé sídliště se běžně ozývalo volání "šu..ní neprim!", což znamenalo, že ono šoupání kuličky ukazováčkem nepřijímám.

Helčo, na cíněnky bych skoro zapomněla, no ten výraz, v tom nevidím nic špatnýho, to neřeš. Jsem ráda, že máš taky vzpomínky