Dodnes, když se sejdeme , tak vzpomínáme na dětskou zubní lékařku, která většině dětí zničila zuby. Manželka díky jí jako dítě prodělala resekci. Na vojně u zubaře při nahlédnutí do mého chrupu zavolal, které prase vám ty zuby vrtalo. Její metodou bylo vyvrtat třem až pěti d dětem zub, pak posadit na lékařskou lavici, rozdělat blombu a všem najednou vyvrtaný zub zaplácla. Zní to neuvěřitelně, ale i dnes po létech na ni pamětníci si pamatují

Jiří, ach jo! Tak to nebylo v úmyslu oživit vám rány. I proto jsem nedokončila úvahu o té mé zubařce, že měla přezdívku "ras". A to prý fakt byla. Já už to naštěstí nezažila, tehdy jsem měla zoubky jako perly a v budoucnu jsme měli, jako celá rodina štěstí potkat se s našim suprovým zubařem, který má úsměv na rozdávání a nás tím pádem nic nebolí. Svým blogem jsem chtěla hlavně dodat sílu a trošku nadlehčit situaci kolem výrazu "zubař". Mějte se pěkně a moc díky za příspěvek

Zuby, dej pokoj, Jitko, s těma se dá užít spousta "zábavy"

Honzo, víme své, že?

Zubare jsem se bala, Vzdycky se neslo neco k vrtani, vrtacka byla jako sbijecka a nadelala vic skody.

Ivo, to máte pravdu, už ten zvuk byl doslova na uši!