Jitko, přečetl jsem si rád. Jen tak dál at se daří a zdraví slouží

...a to je mi krásný čtení!

A to ani Marku nevíš, žes byl dnes v noci u nás na návštěvě-na houbách!

Boží blog, Jituško

Díky, Danko

Krásné zážitky se super vnoučaty. Jituško, užívej si to.

Díky a zdravím!

I k nám chodila vnučka se zákazy: toto nesmí, toto musí a můj manžel snaše řekl: můj dům, moje rozhodnutí. A tak to bylo...

Asi to chce respekt a kompromis z obou stran

Vnoučata udržují v TRAPU

Náš kluk chtěl jako čtyřletý kopat studny po celým světě, aby všechny děti měly pitnou vodu. Ach ty děti! :-) Jitko, to je tak krásný babičkovský blog A hlavně ty jsi krásná babička a tu krásu nám pěkně servíruješ. Díky

Děti, to je nepřeberná studnice nápadů a myšlenek. Až oči i uši přecházejí Ivko, moc díky za příspěvek

Tož to bylo krásné. Jinak blogeři by si měli dát do znaku větrník.Já taky...Hezkou sobotu

Jé, to je krásný nápad, větrník beru všema deseti. Podej návrh!

Jitíku, to je léků na život

Jitík děkuje a moc zdraví

No teda, sníst malé sestřičce pudink, to není hezký čin. Vidím, že máte s vnoučaty hodně radostí.

Dle mého otce, jsem byl jako dítě strašně hodný. Měl jsem však o rok a půl mladší sestru a ta tak hodná nebyla. Když jsem jí do její dřevěné ohrádky jednou donesl kus buřtu, tak mě prý kousla do prstu. Když jsem někde dostal nějaký dáreček, tak jsem prý požádal i o něco pro ni. Tak hodný jsem byl.

Také jsem jí prý vychovával. Když jsme spolu někam přišli, tak jsem ji upozornil, že má pozdravit. Myslel jsem to s ní dobře, ale byla to nevděčnice.

Zajímalo by mne, zda jsem se takový dobrák a vychovatel narodil, či zda to bylo tím, že mi rodiče říkali, že se mi narodila malá sestřička a že k ní musíme být všichni hodní.

Pamatuji si, že když jí rodiče nechtěli dát, co chtěla, tak si klekla na kolena a mlátila hlavou o zem. Z toho však vyrostla. Pochopila, že tak ničeho nedocílí.

Myslím si, pane Chudáčku, že Vy jste se byl hodný a poslušný již od dětství - a s těmi pedagogickými sklony jste se již narodil. (Máte je stále). Sledovala jsem chování svých dětí (2), vnuků (5) a dnes i pravnoučat (5), každý je jiný. A byl jiný již od svého útlého dětství. Povaha člověka se výchovnými zásahy ovlivnit sice dá, ale ty základní rysy povahy jsou člověku dány od narození. A jsou i dědičné. Moje sestra byla např. podle rodičů vždycky hodnější a poslušnější než já, já jsem byla vždy tak trochu rebelka- a snažila jsem se prosazovala svoji vůli. Můj mananžel je velmi zodpovědný člověk - a zjišťuji, že jeho rysy povahy systematičnost a zodpovědnost se projevily nejen u mých dětí, ale i některých dalších potomků. (Ty moje podle něj "nesystematičnost" také).

A k tomu blogu? Jitko, s těmi malými předškoláky je to u nás stejné jako u Tebe. Na koberci vysypaná krabice s hračkami, všechny hračky zvířátka po zemi, z domina vlak, z polštářů bunkry, otázek plno, škemrání o sladkosti, které mají zakázány od rodičů. Nad nepořádkem, co nadělají, se nevzrušuji. Něco si uklidí, ale po jejich odchodu zbytek douklízíme s manželem sami. Děti jsou děti, hra je hra, nebyli jsem jiní. Jsme rádí že je máme. Zdravím.