Moc hezky jsi ty přírodní kámoše vyfotila - je vidět, že s láskou. Skoro se mi chce napsat, že jsou na to pyšné!:))))))

Jsou to krasavci!:))

Jitu, díky moc!:))

Maruš, já díky!

Jitko, několik stromů jsem zasadil i několik synů zplodil...až jsem si říkal, jak je snadné splnit to přísloví:) Jen ten dům chybí....Sakra, že jsem se nenarodil v Africe neb Grónsku, tam to je nato-tata

Romane, ještě není všem dnům konec. Jednak na další syny, pak třeba i na ty domy.

Lidé se dělí do dvou skupin. Do první patří ti, kteří někam přijdou a všechny stromy vykácí, aby si udělali místo pro to, co je in (bazén, hřiště) a do druhé skupiny patří ti, kteří pokácí pouze hodně staré a nemocné stromy, vysadí za ně náhrady a ty mladé i původní starší stromy s láskou opečovávají. Vy i já patříme do té druhé skupiny. Na pozemek jsem přišla, když na něm bylo 43 stromů, za těch osmnáct let jich mnoho muselo odejít, ale přišly nové... Sedávám pod starou jabloní, žádný slunečník nenahradí stín stromu... Až umře jabloň, umřu i já, to si říkám, když pod jabloní snídám. Děkuji za článek a končím slovy Václava Kaplického - stromy, naši přátelé.

Jarmilo, já děkuji Vám, za úžasný příspěvek a za návštěvu.

Krásné! Je vidět, že jsi sázela zamlada. My jsme s manželem začali sázet až v důchodu. Ne zahradu, ale les. Možná jsem to už někdy psala. Některé naše stromy také mají svá jména, třeba ptačí třešeň Anežka (po vnučce), je jich tam více, ale zrovna tahle roste nejrychleji. Modříny nám tam nalítávají samy a rostou jak plevel. Máme s tím hodně práce, je to přes 2ha nového lesa, ale je to radost pohledět, jakou výšku už za těch 5let dokázaly stromky nabrat. Někdy v duchu říkám doubkům: Zapamatujte si, kdo vás sázel. Myslím, že ze všech pomíjivých věcí, které tu po mě zůstanou, je ten kus lesa tou nejkrásnější památkou.

Maruš, i proto jsme je sázeli...jako památku. V místech naší zahrady, byla skládka, právě proto byl každý zasázený stromek zázrak, když se vyvedl. Máme tam snad všechny druhy. K tomu jednomu modřínu, přibyly další dva prťaví, mají asi půl metru, ale drží se.

No jo, Jituš, ale na takový soukromý les aby měl člověk místo zahrady ty vaše valašské kotáre . Já bych na náš pozemek vtlačila tak jednu lípu . A je pravda, že málokdo má dost takové té předvídavosti, kamže ten stromek poroste, aby si nevadily vzájemně a jednou se nepoddolovaly do sklepa. Ale stromečky máte krásný a věřím, že to musí být neuvěřitelný relax. Že se tam krásně vzpomíná a vymýšlí blogy

Dášo, jsem sice Valaška po rodičích, ale bydlím úplně jinde (Svitavsko) A je taky fakt, že jsme ty malé kmínky sázeli absolutně bez znalostí. Takže došlo přesně k tomu, jak píšeš...jak šel čas, stromy zmohutněly a někde si i vzájemně vadily. Ale vše chce čas a se stromy si už rozumíme.

Krásné stromy. Je zajímavé pozorovat, jak vyrostou.

Hrozně to uteklo, všechny byly takové proutky...vlastně kdysi i já!

Jitko, krásné, stromy jsou jako živé bytosti.

Jen k těm zpívajícím ptákům mám malou připomínku. Tady u nás se o dost předcházejí a budí mě o hodinu dřív, než potřebuju vstávat. Navíc vůbec nerespektujou víkend

Honzo, ptáci teď mají "své dny", to je marný...ale tam na zahradě, naštěstí nespávám a doma mám spolehlivá plastová okna...kdepak, tento křik mi fakt nevadídíky za nakouknutí

Tak to ti závidím.Já mám tak malý pozemek, že si nemůžu strom dovolit

To je velká škoda..nezbývá, než vzít klacky a vyrazit do lesa!