Jitu, to je ok u nás doma se vytahovalo všechno ze zdi a z TV i anténa. Bavilo mě být jen při svíčce

Taky vytahuju co se dá a hlavně taky schovávám jídlo do lednice, neb se při bouřce rádo zkazí (zkysne)

Nic, zac by ses mela stydet, Jitko. Nas davny kocour Damian dokonce bourku predvidal a dokazal zalezt mezi skrine pul hodiny pred tim, nez vubec zacala.

Ano, i toto zvířata dovedou předvídat

Bouřky jsem se bála snad jen jednou... Když nám při přechodu Pyrenejí řekli, ať si vypneme mobily a hodíme hole daleko od stanu...

Tož, taky povzbuzující, což?

Ahoj Jitko. Pes je parťák i do nepohody a z jeho pohledu je vidět, že to s Tebou upřímně prožívá. Držím palce i do dalších bouřek.

Zdeňku, jistě to spolu zvládnem, Tobě děkuji za návštěvu

Pokud mohu doporučit, co se bouřkového zážitku týče, tak bouře v horách. V nějakých čtyřech tisících když držíte stan, aby vám ho vichr neroztrhal a kolem to tluče jak při sólu šíleného bubeníka, to se bojí fakt všichni a i modlit se každý hned naučí. Pro vás karma, pěkný článek.

Jaroslave, už při čtení hrůza, natož v reálu!Moc díky za zastavení

zažila jsem strašlivé bouřky u Balatonu a to jsem se fakt bála, hlavně řachotící blesky

Tak tam bych to asi nepřežila

Nekdy je to prijemne. sestra me svagrove se bourky bala tak, ze pred ni utikala do postele. A jedno do ktere.

Až tak?

Vždy jsem se bála a moc. Teď se bojím, ještě více , před třemi roky, se nám blesk podíval až do bytu. Žádná sranda.

Vím a věřím, nám "jenom" zrušil elektrospotřebiče

Naše zvěř ani nezvedne oči, když zahřmí. Besinka i kočky jsou statečné a já se taky nebojím., zato naše první kníračka Beruška byla vždycky úplně bez sebe strachy. Ta za mnou jednou skočila i pod sprchu a ačkoliv se vody bála, tam to bylo pro ni v bouřce asi nejbezpečnější.

Ve vodě, menší zlo, chuděrka

Já se bouřky bojim, to přiznám. Určitě nejsem sám, ale lidem se to nechce moc přiznat. Kdysi nás to chytlo na Vltavě u Zlaté koruny. Utekli jsme pouze z řeky pod křoví a to taky na muj popud, jinak by ostatní pluli dál a dělali, jako že nic. Choulili jsme se pod ostružinou za bičování deštěm a hrůzy z hromu a najednou bratranec odešel pod jiné křoví. Když vše skončilo, napadlo mě, že se určitě bál, že nemá být víc lidí pohromadě, tak zmizel. Samozřejmě to ale nepřiznal a řekl, že "tam míň pršelo!!"

Romane, jsem ráda, že se někdo přizná. I my, holky, jsme tenkrát zalehly dál od sebe a pracně nasbíraný borůvky v konvích, které přitahují blesk, nám byly v tu chvíli ukradený